Roller-skate collection

Photos by SM
2013

Šátkař

Ten den mi nic moc neříkal. 

Po matice, otrávené hodině, následovalo Ivt. S touhle hodinou jsem byla ochotná se ztotožnit. 

Brouzdala jsem po netu a zakotvila na osobnostech.cz. Nějaký ten pátek jsem už poslouchala tu skupinu, tak jsem zabrouzdala na profily nejprve bubeníka a pak zpěváka. Nedalo mi to a začala jsem si pročítat diskuze pod jejich jmény. Nejprve Tobiáše. Všemožné komentáře, které vesměs řešily to samé – jestli má nebo nemá holku, a kdo to je. Nebyla nouze ani o nadávky, předvádění a dohady. 

Dokonale mi to zlepšilo náladu a vykouzlilo úsměv na tváři. Došlo to až k tomu, že jsem se schovávala za monitor a chrčela smíchy. Samozřejmě, co nejméně nápadně to šlo. Tok mé zábavy přerušil zvonek. 

Dobrá nálada mi vydržela až do konce školy. 

Jediná směšná historka mě v hlavě mlátila smíchy, i když jsem kráčela po ulici: Holka s kamarádkou šly po ulici, taktéž jak teď já, a jedna z nich zahlédla Sama. Zařvala jeho jméno, až se všichni zlekli, ten chudák se otočil, a ona se schovala za svou kamarádku. Fakt super. 

Zabývala jsem se myšlenkou, co bych dělala já, kdybych někoho z kluků potkala. Postavila jsem se do fronty k automatu na lístky a rozhlédla se. Hlava i oči se mi zasekly v momentě, kdy ulpěly na klukovi z masa a kostí, který byl na chlup podobný Samovi. Stál přímo za mnou a škrábal se v blonďaté rozcuchané hřívě. Horečně jsem se otočila dopředu a zpotily se mi dlaně. K uchu mi dorazil jeho hlas. Mluvil s někým přes telefon. Mám ráda jeho hlas, ačkoliv už ho mám naposlouchaný. Ale tohle není zpěv…

„E-ehm, slečno?“ otočím se zostra, když zaregistruju, že na mě někdo mluví. Dívám se do očí Samovi a za ním majiteli hlasu. „Jste na řadě.“ vyjde z úst blonďatého (!) boha (!!!).

„Jo, hm, pardon.“ omluvím se spěšně a čelem se otočím k automatu.

„Slečno, nevadí vám, že mi to za chvíli ujede? Ještě pomaleji by to nešlo?!“ ozve se ze zadní části fronty mužský hlas. „Kráva jedna.“ dodá.

„Co-cože? Prosím? Kvůli tomu, že zdržuju ve frontě, mě ještě nemusíte nazývat krávou. Nebo snad vypadám, že mi z pusy trčí obilí??“ ohradím se s dostatečnou hlasitostí a přitom ryju do automatu, jelikož se zrovna teď rozhodne seknout.

„Co jsi to říkala?“ stane vedle mě nějaký zhruba stejně vysoký chlap s šátkem oblečený do tmavého kabátu. Ignoruju jej, jelikož taky nemám času nazbyt. Přiblíží se ale tak, že z části zakrývá automat. Chce mě chytit za ruku.

„Sam-“ už, už mám na jazyku a úzkostně se ohlédnu za sebe. Sam je pryč. Vysmeknu se chlapovi a ostatní lidi se přidávají. Naštěstí. Začnou se handrkovat navzájem a chlap s šátkem je na ráně. Vykašlu se na jízdenku a horečně se rozhlédnu. Nabírám směr pryč na jakoukoli světovou stranu. V tom si všimnu Sama. Kráčí – spíš utíká, a za ním se táhne hlouček holek ve věku asi třináct až patnáct let. Když mi bylo 15…

Na hrudi mě už nesvírá strach z šátkaře, spíš si připadám jak svázaná. Zahlédnu přijíždějící autobus. Vydám se k němu, dám se do běhu, až tak tak naběhnu dovnitř. Polapím tyčku, až skoro spadnu a někoho chytnu za ruku. Otočím se s omluvou na jazyku, ale setkám se se strachuplným pohledem blonďatého boha. Tak jsme v tom oba. Díky Bohu.

All rights reserved. Katie napsala.

2013

Well...

Spring comes again and I show myself to the world more and more. I try to go to school glad, but it isn't easy. I wanna to lay on lawn and catch the sun, propably get red with my light "ginger" skin. Well, my computer is disfunction and I don't want really to repair it. I write here in a strange acommodation from my friend' flat.
I'd like to say you hello and have a delicious time  = )