Let

 Čtyři.
 Za dveřmi sundávám přilbu,
škrábe perem, tak, jak si přál.
Kterou knihu posune k nám?
Maluju křivku, směrem dál.

 Soustavnou mžitku si užívám.
Po lanech šplhat klidně sám,
Vis či leť sousloví ducha výše.
Prozřením ladit lesní háj.
Prozřeným hladit zřený ráj.

 V knize raději by se díval,
prostředím zaobíral se s černou snáz,
chtít odbourat hráz rázněji z nás.
Bylina s bílou. Bílá noc otvírá čas.
Do roka jednou změní se jas.
Je to na černou, na bílou, znova a zas.
Je to on samotný vodivý mráz.

 Ve dvou.
Kousávám spilku, kolem zubů.
chvilku u moře, střech plátěných stanů.
Zima, u pusy kouřových chřtánů.
Hory za zády, čelem k paloukům.
Noc pavoukům, světla lampiónům,
hudba broukům. Broukat a louskat si.
Voda, břeh, paluba, křišťál všem zvukům.

Prosředí mrakům, větru, majákům.
Krystalickým plodům, pálivým svodům.
Mátový dech, brána do čtyř směrů,
listových tónů, letních podzimů,
podzimních letů do blyštivých světů.

Věž

Ptala jsem se táty, zda-li četl knihu toho pána Miroslava.
Asi ne, když mu dvakrát upadlo bydlo.
Lidé jakožto tvorové přizpůsobiví sami sobě se nejlépe dorozumí sami se sebou, tedy Klíč.
Bouchlo okno, přišla zpráva, okno dokořán, hurá, sláva!
Teď aň tma a ani světlo, ni rozpálené peklo.
Zavřela jsem okno.

A jsem zpět, co si budem vyprávět, ze skla jest den, celý svět. Za sklem, s růží parapet.
I pivo do skla. Nepiju, nejsem zrzka. Slunce paprsky mlaská. Malej potah, kočka a roleta.
Na věži jiná, podivná planeta. Našedlé komíny, střechy a plži, květiny, macešky, roje i v moři.
Daleko za stromy, při pobřeží za hory, skrývá čas tam, kde žloutnou brambory.
Uzrály stromy, srpnový jablka, stříbrný příbory a bílá halenka.
Pláště u hoboje a dlouhé rohy, za domy štoly, dlouhé stodoly.
Bez prázdnoty číše, zprasený záclony.

Okno je zavřené na straně šest knihy.
Mám žízeň po rudé barvě vody. Modrá strana čtyřicet osm, stéká mi po dlani, ještě,
že nejsem paní, co ráda přehání. Mráz po žízni se prošel. Málo slov, sucha přehršel.
Pod hladinou vody svět třepotá jasem.
Bouchání oken polykám s úžasem.

Třešně

Pasy

Židle jsou nahoře, dole a všude,
drahé odrazy,
vlahé obrazy,
klubíčko vůle.
Stojí vrabec v kůle.
Vyzrál na časy,
užívá extázi,
z přírody čist,
sám sebou jist.
Přídomek píle.
 
Cestou do krásy.
Podobný hlasy.
Než jsme se narodili,
víckrát jsme žili,
pozoruj západ slunce. 
Do sebe pasy. 
Sám sobě strojvůdce. 

Obrať světlo proti sobě,
odrazí se z kousku vůle.
Budou to všech pasy.
Pasy na cestu do krásy,
pasy na cestu k sobě.

Rosteš do krásy,
krása je vše,
kolem a v tobě.
Krása je život
v holé podobě.
Můj život patří mě
a tvůj život patří tobě.
Jsme sochy v lidské podobě.
Pasy na cestu vůle.
Pasy na cestu k sobě.
Odjíždím dejchat vůně.

Když kamarád promění se v hlínu

Když kamarád promění se v hlínu,
je třeba zamést si u prahu.
Kdoví kdy čelit splínu
a kdy zvednout bradu.

Když slunce prosvítá oblaky,
oka mhouří div střapatý,
nehledá vinu.
Cejtí tu síru,
co málokomu dá usnout,
spíš sednout do lopaty,
jemu přijde bohatý.

Má kocovinu.

Když kamarád promění se v hlínu,
dává ze Země zmrzlinu.
Stříká, když fouká,
ledovou vodu,
směje se potichu,
když padáte dolů.

Když promění se v hlínu,
část Země je v klidu.
Rukou či bosýma nohama,
uplácejme hnízdo s vosama.
To bude ono.

Pod Alpou

Přišla obálka,

mladá dívka,

přes plot si to zkracuje.

Pejsek štěká,

slunce, mlha,

do domečku vstupuje.

Za dveřmi velmi staré tělo,

duše mladá bojuje,

ze Země zvedá co je třeba,

pod deku, co zahřeje.

Plazí se po čtyřech,

uklízí dům,

čas rychle utíká,

zlá nemoc, stůj!

Rozlitím poslední dusivé kapky,

odváží dědečka sanitní vůz.

Dívka honem domů pádí,

čtvrteční ráno je začátkem hrůz.

Od plusu k minusu,

není to jistý,

jen ať se vyléčí,

vždyť má štít čistý!

Budiž všem ochranou příliv múz.

Ta ženská z vody

Je to jako dnes.

Sám uzel se rozpletl,

na podlaze hlína.

Asi budu zahradník,

pravá chvíla.

Světlo nezhasíná.

Lustr zdá se být celý,

je z lesklýho skla,

má na sobě kníry.

Jsou to oči v blízkosti díry.

Otevíraj se okna,

záclony bílý.

Ze světla paprsky sílí, na tváři,

tělo bílý.

Přichází ta ženská z vody.

Otevíraj se severní póly,

z nich králové vystoupí.

U přístavu zakotví.

Tak zkusíme to znova.

Bez řas lodě,

jako bez fousků pro ně

překousnout lana,

první loď vypluje ráda.

Do města nového rána.

Do města časného odpočinku,

od zítřka už jen na chvilinku.

Žena je připravena vzít k sobě kotvu,

srdce supermana,

udělat to,

co by ráda.

Vyplout za časného rána,

vystoupit z podzemí,

ten, kdo Světlo volá,

to jistě ocení.

Černá je bílá

a bílá je světla barva.

Co bude z celého dne,

času se nedotkne.

Fouká.

Modrý vítr spojuje jako jehla s nití očka,

kdo odplul,

spojení se dočká.

Ta ženská z vody počká.

Žijeme sami se sebou ve dvou jako každý zvlášť.

Žijeme sami se sebou ve dvou jako každý zvlášť.
Ty bereš mě s sebou, chuť,
tu máš.
Krásňoučkou, hebkou,
už ji znáš.
Chuť jemnou.
Na kytaru hráš.

Nohy

Je čistej vzduch. Je tu bezpečno,
neboj se, jsi nalačno.
Toužim to vyfotit,
musíš na to přijít.

Mračna jsou pryč,
nikdo je nenašel. Mávají,
vrcholy slavnýho, nalačno,
chladnýho.
To vítr zavál, vánek ustál.

Druhej čekající, rána tlumící,
z časného pocitu blaha.
Z autíčka vysedáš, jednou a jednou,
z Jekyllu odcházíš honem si sednout.
Bez chybiček se zvedáš
a hudbu vnímáš.

Dneska je čistej vzduch,
skokani, škvoři spějí,
vlny hudby duní,
pavouci se smějí.
Odpovědí vzduch se mění, srdce znovu zakolejí.
Projde zdí zákonů, čekající,
ovace přicházející má z rány,
proto čeká blána dutá.
Živí se z prány.
Miluji tvory, miluji Bory, miluji stromy.
Vítkovy nohy.

Singing peace

Their

Nobody listens to me,
when I got real.
If someone disagree,
it could be dream.
If someone penetrates to
the part of me,
I'm in fire in igloo,
I love my world and where is...
He's alone at his home,
M. walks to cinema,
where I could go?
Cine's in my etera.
My eye feels some breath,
my foot stays at M.
I say I believe
in love with both them.

Freedom

Like I'm still alive,
like I have some for pray.
Like I wear Porno clothes,
this could be some what to loose.

Loose like I'm free creature,
I'm possible if only I want to,
All mysteries will come true now,
Like I'm happy for all I write...

Today shower,
today minds
were some feeling
with music wibes.

Could I tell you,
if you are for
some trip to bed,
under flower and no.

You hold my hand
and touch the skin,
I don't pretend,
I know you're real.

At last we don't stop ourselves feel,
I send you feeling,
that is real.
Drops on the floor up aquarium,
ginger fish says:
It's secret freedom!

There's looking strange at home. It's not mine like nothing, but there're things whats I saw before. It's like in the song Alt.End by The Cure. This is something like practise for life-real. 
I believe that everyone has his/her Guy. 
That's free and in freedom only for feeling you're not alone.

V - What I breath

V

In the air what I take a breath,
is something what I don't need.
Is it one of your lungs content?
Maybe yes, my lips are not mistaken.

Is this any little dream?
My legs don't feel any piece of green.
Can I let your hands hold me?
Is that really? Reality?

Passion, mention, only minds,
I say yes to all you clarify,
clarify by your hands,
pieces of my heart blazed.

Is it only a vanity?
Can I have possibility?
Do you give me all your sense?
Yes,
I take a breath you, not someone else.

                                                                                                         Katie Kyklop