Uteču pryč.
Někam hodně daleko. Tam, kde jsem ještě nebyla. Cítím vítr. Dotýká se mých uší. Je za nimi trošku místa zbyvší po dlouhých vlasech. Sjede až na okraj a zavyje.
Je čas.
Ale já ještě nechci.
Závěs odhalil, přítom stráň naplnil. Nocí teče do rána.
Odpálil.
Teď hlavu si rozbila.
Padají kousky vlasů, co může chytit jí protéká, dýchat nemůže. Od večera do rána.
Slyším o sama sobě vrtkavé vize. Kde jsem zas sakra? V té pitomé díře.
O tom, že nemám počítač jak je rok dlouhý, nebudu vyprávět. Neřeknu nic. Stane se ze mě voda. Úloha smrti se někomu předá.
Nabízím zdarma kosu či len, nebude chybět mi tam, kam jdem.
Teď jdu.
Pryč.
Teda, zatím jen.
A kočka chce, abych o ní zakopla.
Po hodině a půl solo crazy dance jsem pryč z pryč a byl to dlouhej sen.
