Roller-skate collection

Photos by SM
2013

Šátkař

Ten den mi nic moc neříkal. 

Po matice, otrávené hodině, následovalo Ivt. S touhle hodinou jsem byla ochotná se ztotožnit. 

Brouzdala jsem po netu a zakotvila na osobnostech.cz. Nějaký ten pátek jsem už poslouchala tu skupinu, tak jsem zabrouzdala na profily nejprve bubeníka a pak zpěváka. Nedalo mi to a začala jsem si pročítat diskuze pod jejich jmény. Nejprve Tobiáše. Všemožné komentáře, které vesměs řešily to samé – jestli má nebo nemá holku, a kdo to je. Nebyla nouze ani o nadávky, předvádění a dohady. 

Dokonale mi to zlepšilo náladu a vykouzlilo úsměv na tváři. Došlo to až k tomu, že jsem se schovávala za monitor a chrčela smíchy. Samozřejmě, co nejméně nápadně to šlo. Tok mé zábavy přerušil zvonek. 

Dobrá nálada mi vydržela až do konce školy. 

Jediná směšná historka mě v hlavě mlátila smíchy, i když jsem kráčela po ulici: Holka s kamarádkou šly po ulici, taktéž jak teď já, a jedna z nich zahlédla Sama. Zařvala jeho jméno, až se všichni zlekli, ten chudák se otočil, a ona se schovala za svou kamarádku. Fakt super. 

Zabývala jsem se myšlenkou, co bych dělala já, kdybych někoho z kluků potkala. Postavila jsem se do fronty k automatu na lístky a rozhlédla se. Hlava i oči se mi zasekly v momentě, kdy ulpěly na klukovi z masa a kostí, který byl na chlup podobný Samovi. Stál přímo za mnou a škrábal se v blonďaté rozcuchané hřívě. Horečně jsem se otočila dopředu a zpotily se mi dlaně. K uchu mi dorazil jeho hlas. Mluvil s někým přes telefon. Mám ráda jeho hlas, ačkoliv už ho mám naposlouchaný. Ale tohle není zpěv…

„E-ehm, slečno?“ otočím se zostra, když zaregistruju, že na mě někdo mluví. Dívám se do očí Samovi a za ním majiteli hlasu. „Jste na řadě.“ vyjde z úst blonďatého (!) boha (!!!).

„Jo, hm, pardon.“ omluvím se spěšně a čelem se otočím k automatu.

„Slečno, nevadí vám, že mi to za chvíli ujede? Ještě pomaleji by to nešlo?!“ ozve se ze zadní části fronty mužský hlas. „Kráva jedna.“ dodá.

„Co-cože? Prosím? Kvůli tomu, že zdržuju ve frontě, mě ještě nemusíte nazývat krávou. Nebo snad vypadám, že mi z pusy trčí obilí??“ ohradím se s dostatečnou hlasitostí a přitom ryju do automatu, jelikož se zrovna teď rozhodne seknout.

„Co jsi to říkala?“ stane vedle mě nějaký zhruba stejně vysoký chlap s šátkem oblečený do tmavého kabátu. Ignoruju jej, jelikož taky nemám času nazbyt. Přiblíží se ale tak, že z části zakrývá automat. Chce mě chytit za ruku.

„Sam-“ už, už mám na jazyku a úzkostně se ohlédnu za sebe. Sam je pryč. Vysmeknu se chlapovi a ostatní lidi se přidávají. Naštěstí. Začnou se handrkovat navzájem a chlap s šátkem je na ráně. Vykašlu se na jízdenku a horečně se rozhlédnu. Nabírám směr pryč na jakoukoli světovou stranu. V tom si všimnu Sama. Kráčí – spíš utíká, a za ním se táhne hlouček holek ve věku asi třináct až patnáct let. Když mi bylo 15…

Na hrudi mě už nesvírá strach z šátkaře, spíš si připadám jak svázaná. Zahlédnu přijíždějící autobus. Vydám se k němu, dám se do běhu, až tak tak naběhnu dovnitř. Polapím tyčku, až skoro spadnu a někoho chytnu za ruku. Otočím se s omluvou na jazyku, ale setkám se se strachuplným pohledem blonďatého boha. Tak jsme v tom oba. Díky Bohu.

All rights reserved. Katie napsala.

2013

Well...

Spring comes again and I show myself to the world more and more. I try to go to school glad, but it isn't easy. I wanna to lay on lawn and catch the sun, propably get red with my light "ginger" skin. Well, my computer is disfunction and I don't want really to repair it. I write here in a strange acommodation from my friend' flat.
I'd like to say you hello and have a delicious time  = )

Magnetic glasses

Pretty, nice, warm feeling is to see the World over the true glasses.

Different dreams

Everyone has different dreams.
I'm feeling sad and little bit angry now, that's why I'm writing. It's caused by one reason and I'm glad to know it.

Just a look on a social page of classroom and quickly read last post. Classmates have written about someone changed the name of network's address. The 'new name' is a bit stupid..and funny too. Teachers will see it in delivered messages - it's making the troubles to some classmates. There have been lots of comments from a few people. Someone with having the different dreams from the start sitting in the class wearing the green glasses and green (like a spring's grass) cloak, read some and get feel a bit angry. I call her Girl in the red. She found some unsightly suspicious about someone strange wearing the green glasses and green cloak.
Girl in the red asked herself why she is interested by someone having a different notion about her caused of she's having another unique personality like each other?
There's no answer by words.. It could be I.

The photo will give yesterday... I'm so tired. Good night.

(Not) enough time

The time is long when I want it's so long to be.
Why I decide write about it first in english this way?
'Caused by feeling gave worst mark from Math today than I though it will be.

Some of you maybe thinks it's hard to study in language gymnasium. Yes and no. Sometimes I need only listen in lessons without being scared before exam, I'm sure to do it. But sometimes (exactly in Math) it's little piece what I think it will be sufficient. No now.
That's a reason why I'm unhappy this quiet morning.
With seeing a long time to the end of the school I am happy, but the next day and until all will be, I won't. Maybe it's piece of me, piece of my fantasy to see somethings another than they are. I mean that something'll miss without prints. Two bad marks won't.
I decided to write in english, caused by trying if I could to express my feelings this way. It's not consideration about social topics, it's my consideration about me.
Last year I dependet on some mystic or magical things whats will solve all my problems.
Now I don't.
That't why I want to make it real good.

Ships in relations

Život je jako lodička na moři. Něčí ztroskotá velmi brzy, něčí dopluje až za obzor. O ztroskotaných lodích polemizovat nechci. Píšu, kvůli těm plujícím.

Toto je vůbec první článek čistě v mém rodném jazyce, tedy v češtině.

Tak tedy, každý z nás má svou lodičku získanou narozením. Od ranného věku byla směrována blízkými, později třeba kamarády, či autoritami. Záleží na každém z nás, jak blízko si k sobě ostatní lodičky pouštíme. Někdo si udržuje patrný odstup kvůli špatným zkušenostem, někdo patrnou vřelost navzdory nebezpečí vzniku lodní díry. Na někoho permanentně prší, jiného prohání vichřice, to je ale jen příroda a její přirozený proces. 

Proč máme všichni tak v oblibě přírodu? 

Protože je v nás, jsme jí součástí. U přírody ale nefunguje žádná jistota. Chceme si být v životě jistí, proto už od kolébky posloucháme rodiče, studujeme různé školy, pracujeme...  To nám ale nezajistí štěstí, za kterým se se vší bezhlavostí ženeme. Nepomůže dokonce ani to, když zdánlivě dosáhneme 'toho, co jsme vždycky chtěli'. Dávám to do uvozovek, protože je to v podstatě nemožné. Nefunguje dokonce ani rovnice jistota rovná se štěstí. To, že jste vždycky chtěli mít děti a teď jste si je pořídili, neznamená, že budete do konce života šťastní. V jistém smyslu to váš život obohatí, ale prchavě... 

Proto se upínáme k přírodě a snažíme se rozřešit co nejvíce jejích tajemství, třeba pomocí věd. Samotné tajemství ale spočívá právě v tom nevyřešitelném. To je totiž jediná jistota, která vlastně sama o sobě ani jistotou není, protože i na to, co jsme se domnívali, že se nikdy nepřijde, se přece jenom časem přijde, aspoň z části, když ne úplně. Vzhledem ke složitosti této věty přikládám příklad: Zajímá nás smrt, co je potom. Máme to (ne)štěstí, že si prožijeme klinickou smrt a šup! Tajemství z části vyřešeno (aspoň z pohledu jedince). Takže jediná možnost, jak dosáhnout pomíjivého štěstí a aspoň na okamžik ho uchopit (cítit) je kontakt s ostatními loděmi.

Dotek přírody

Kolem pluje spousta lodí, o kterých víme, ale i nevíme. Proplouvají těsně kolem nás a my si jich ani nevšimneme. Buď je nechceme vidět, opředeni a obrněni předsudky, pomluvami, či vlastní otupělostí nebo díky četným poškozením lodní konstrukce. Dopředu nikdy nevíme, na jaké vedení narazíme, tak se různě obeplouváme, a teprve až usoudíme, že jsme se obepluli z dostatečné vzdálenosti a dostatečněkrát, odvážíme se hodit lano. Tohle je první skutečný a zároveň jeden z nejrizikovějších kroků dopředu. Pokud i na naší lodi přistane lano, byl to krok správný. Aspoň minimálně, ale byl. Dále následuje nahazování dalších lan, vzájemná správa lodí a o společném plavení už tu psát nemusím. Na to každý, kdo se dočetl až sem, přišel sám. 

A tady jsem se taky chtěla dostat. Symbolismu však ještě neubyde.

Zdroj: Google

Když už jsme v poznávání dospěli až sem, je třeba zdůraznit, že jsme to my, kdo ovlivňuje mořské proudy. Konkrétně, v našem státě a době, ve které žijeme, se o to snaží vláda. Ta však ani neprošla osvícením, ani detektory lži, takže zbývá pevně držet kormidlo a dávat si veliký pozor na to, kam se ubíráme. Není totiž nic horšího, než nechat se bezhlavě unášet proudem. Je to možná pohodlné, ale na moři (v životě) o pohodlnost nejde. Jde o to nést odpovědnost. Největší úskalí je si toho nevšimnout, protože i nevšímavost je naše chyba! Tak nám to předkládá postmoderna a 'většinový' náhled a tvoření hierarchistických pravidel. Dnes platí: "Každý svýho štěstí strůjce." A to bohužel i v neštěstí. Stále převažují lodě se značnými trhlinami, či proděravělými plachtami, takže je třeba hledat štěstí a přírodu jinde. Nestačí obklopovat se v pohodlí domova květinami, dřevěným nábytkem a všemožnými variacemi hry na přírodu. Je to jako hra na schovávanou, akorát ve značné přesile. Přírodu si nemůžeme pomanit žádným způsobem. Ani jí rozkolíkovat a zaškatulkovat, jak mají mnozí z nás dnes v oblibě. Nevyzrajeme na ní. Můžeme se jí ale otevřít a to tak, že se oprostíme od všech předsudků, přiznáme si vlastní nedůležitost a přemýšlíme. Nezabýváme se sebelítostí ani pochybnostmi. Zkusíme se 'otevřít'. A první odměna ze strany přírody je patrná a dokonce nezbytná!

Omílaná ve všech ztělesněních lidské kreativity, uctívaná a jedinná přeživší už od té doby, co se na obzoru objevily první lodičky. Láska.

S kůží na trh

Když už jsme poznali největší tajemství lidstva, přirozeně by měla vyvstanout otázka: "Proč je spousta věcí tak složitá, když stačí jediný 'laskavý' přístup a vše by mělo jít samo?" 

Každá loď má jiný výhled, v tom spočívá další překážka. Když to shrnu, představy a realita se od sebe mohou značně lišit. Proto je tak těžké najít vzájemně blížící se pohledy na svět. Spousta lodí zdánlivě plují, přitom se ale jen otáčejí na místě a ze zrezivělého kormidla jim prská stejně zrezivělá voda, která prosakuje zboku. S takovou fasádou se těžko hledá. Ono se ani hledat nechce. Tohle nemůže přirozeně vydržet, proto se vytváří další rezivějící díra a tak to jde pořád dál, dokud se zašlým kormidlem zase nezačne řídit. Do té doby promlouvá příroda, aby se to vůbec stalo. V praxi to znamená naběhnout si, či dokonce spustit nějaké psychické onemocnění. Nic nevzniká bez příčiny, jen je možné, že ji někdy nevidíme. Takovýto problém zakryjou plachty, ale vyvstane na povrch při společném zakotvení. Pak už je jen na nás, zda poplujeme s tíhou způsobenou odhalením utrženého lanka u kormidla a budeme tak riskovat vlastní poškození lodi.

Postmoderna vytváří divně propletený svět na pomezí fantazie a reality. Globalizací se dosáhlo mnohého. Uvedu to na příkladu této stále popularizované panenky. Jakmile jsme si ji mohli u nás v malé zapadlé zemi prohlédnout zblízka na pultech hračkářství a přinést za velké peníze domů, získala pro nás najednou jiný rozměr. Už to nebyla ta nedosažitelná Barbie, která je k dostání pouze na druhém konci světa. Najednou jsme poznali 'ten' pocit. Ano, pomíjivý pocit štěstí, který nás někam posunul - k další tužbě. Měli jsme ji doma, mohli jsme ji obdivovat ve dne, v noci. Dotáhli jsme to dokonce tak daleko, že ji někteří začali považovat za jakýsi symbol krásy a podle toho taky začali konat, což je jen vysvětlení první věty pod tímto obrázkem. Dnes se nám vzdaluje jakési povědomí o tom, co je 'správně' a co už je 'za hranicemi'. Tím to je, posunuli jsme hranice.

A jak se v tom orientovat? Návod na plavbu/život neexistuje. Stačí poslouchat, naslouchat přírodě. Věřit a neztrácet naději, poslouchat vlastní potlačené instinkty (nemyslím doslovně, neskákejte za jízdy z tramvaje jen proto, že přeskočila jiskra) a příliš se nebránit.

...bránit se něčemu jenom kvůli strachu, že přijde strach navzdory pěknému, které bude, když to přijmete je stejný nesmysl jako dobrovolně potápět svoji loď. Neexistuje větší zbabělost. Tak se nepotápějme dobrovolně, ale radši možnost svobodné volby využijme, ne promrhejme.

Clarinet

I can't play it well, but I tried something when I could. Thanks my friend.

Collage

feelings.. Do you know?
I've just listened some song. (I don't know why, but it crossed me one sentence in German: Er spielt das Klavier hier.) Boy with brown hair sings about thinking of some photo. There's probably some girl... She's flying away like a bird, he asked how he comes he wanna go down with her, he loves her more, than she knows...
Romantic...very. While I was listening this, made this..

The song's name is Your photo. Maybe it's reason by posting it here.
Good night.

Fear

You are the best

I'd like to tell you THANK YOU for visiting this 'public diary' and reading here. Sometimes I give here what's in my head or some memory as you know.
You are the best.! It will be almost 2000 visitors here. I appreciate it all and have to say you are the best. =)

Stay nice, kind and reflective.

Love

I.

Spring break

 Love playing a flute..

 ..with and without glasses

Croissants

I'd like to show you how I made croissants a few days ago. Well, it's not simple, but making is really fun. I made it with my grandma and sister. It spend 3 hours and while it's baking it smells nice.

Here I give photos and finally...recipe! But only in czech for now. I'll translate it late.

 Spoon for scooping a jam.

 A 'cute' little rolling pin. Sister told it's from her childhood. I like it. It's good for rolling little plates.

  My grandma makes a home-made jam with a fruit from garden. It tastes really good and it's liquid. What for I need a spoon and knife.

You can give there jam or chocolate. I like it with chocolate, but I didn't have so much it, I gave a cacao (no classical. Sweet cacao, in czech 'Granko').

 Croissants must stay 30 minutes in the air before baking.

 I like my face in this photo =)

 Hot croissants are complete.

Sorry for a quality of this photo, but I haven't time to take this better.

...and here is a recipe in czech. Thanks to a magazine.

 Bon apetit!

MERCYILESS in Marley

Today I wanna show you how me and my group played yesterday in Marley.
Thanks to all who comed! It was famous, crazy, really good concert what I've ever remembered.
Finally, there was a boy, who I wanted to meet a long time. I'll write a post about it later, I promise.

MERCYILESS - BREAKT IT [Ostrava - MARLEY 26.1.2013]

Today MERCYILESS live in club Marley.!

I wanna think that's today we will play on gig Break it in club Marley in Ostrava. Come on everybody, I will be the happiest woman in the world! I hate mornings before concert, cause of don't knowing what should happen... Maybe the strange White rabbit from Wonderland visit me... Come on.! Looking forward. More here www.mercyiless.blogspot.cz or on facebook.

alt.end (The Cure) by Katie Kyklop

...or my new video is here!
Inspiration, energy and peace in heart are strong. These ones you can find in Wonderland...

..thank you.

MERCYILESS live

There's no important to write something about these.

Me - live my dream with a MERCYILESS.

Thanks a lot to guy who takes these photos.

Winter looking

These pictures show myself in colder part of the year. On a first is a little bit shadow...

 ...second shows second feelings. I don't like winter very well, cause I have a strange mood - maybe it calls stressful before Christmas... maybe.

Witch live (MERCYILESS)

Well, there's more people who visited this page... Thank you.!
This is the video from my band's concert. =)
Good we? (I'm sorry, this sentence is from my language, in czech it is: Dobře my?) :D