je třeba zamést si u prahu.
Kdoví kdy čelit splínu
a kdy zvednout bradu.
Když slunce prosvítá oblaky,oka mhouří div střapatý,
nehledá vinu.
Cejtí tu síru,
co málokomu dá usnout,
spíš sednout do lopaty,
jemu přijde bohatý.
Má kocovinu.
Když kamarád promění se v hlínu,
dává ze Země zmrzlinu.
Stříká, když fouká,
ledovou vodu,
směje se potichu,
když padáte dolů.
Když promění se v hlínu,
část Země je v klidu.
Rukou či bosýma nohama,
uplácejme hnízdo s vosama.
To bude ono.
