Je na čase zkusit uchopit a objasnit zapeklitou otázku svérázného bytí.
Matka intelektuálka, otec volnomyšlenkář.
Pokud skutečně vrána k vráně sedá, upadlo v tomto případě otci bydlo. Nicméně, dlouho létali po svém boku. Na začátku to vypadalo slibně, studentka vysoké školy ekonomické a počítačový programátor se scházeli po dlouhé roky, až si pořídili hnízdečko lásky uprostřed Díry, tedy rušného města. Netřeba psát o vzrušení, měli spolu dítě. Malé roztomilé s vykulenýma očima běhalo po světě, dokud si vzájemně nedali sbohem. Běhá pořád, jen kolečka se zadrhávají. Vzali se z lásky?
Duše si vybírá kde a jak chce žíti. Někdo je andělem, někdo omylem. Zkouška žití.
Když se narodila, byl to anděl, až později se do oblečku anděla nasoukal čert. Asi proto, že je červenej.
Pije mléko a vzpomíná na starý časy. Přemýšlí, zda zůstává na místě, klíní se v řetězu bytí, či s ním točí, kupředu se řítí. Je-li veškerý pohyb a hybná síla vůbec, rukou Lucifera, co je potom červená barva?
Zase a znovu, minulost se nepředělá, tak nač řešit k čemu je červená barva?
Barva lásky. Hoří, je hodna sázky, zda se nepřemění na jinou barvu z lásky.
Narodila se dcera.
Bez nadsázky.
Začalo to jednoduše.
"Já chci tohle a támhleto!"
"A budeš si s tím hrát? Neměj velký oči!"
A ona chtěla, chtěla mít vše, i to, co říkali, že se nedá. Tak žila, od večera do rána a přála si být úplná. A k tomu, jí bylo jasný, že potřebuje muže. Chtěla víc, než to, co se může. Tak byla od večera po dni, celá. Hledala a našla tam, kde se nemá. Vsadila vše na jedinou kartu, mladá, nezkušená. Pátrala po tom, co chtěli její rodiče, když si na Apríla slíbili, že se nepošlou do pí*e. Jakoby se nenarodila, jen jednou za čtyři roky jest její čas, žena kouzelná. Velké plány, velké oči, nikdo s nimi nezatočí. A podle toho hesla žila. Žena nespoutaná.
Neohroženě vstávala, neohroženě chápala, celý svět milovala, ale cítila se podvedená, když jí krátce řekli: "Běž do školy! S tím nikoho nenadchneš!" A byl na světě základ pro pohromy. Proč se za mně stydí? Jsou zoufalí? Sama sebe se ptávala, proč umění nemůže bejt to, co by ráda studovala.
Teď hlavu si rozbila. Padají kousky lebky i kůže, kdo by se ptal, kdo za to může. Ona. Omylu dcera.
Hezky to končí i začíná. Je snadný chápat to očima.
U srdce vše začíná.
