Informuje mě totiž o tom, co v běžné životarychlosti nezaregistruju. Aby se to dalo lépe podchytit a vysvětlit, využiju tohoto zrcadla, pročež bylo stvořeno, a budu se snažit o jeho co nejjasnější podobu.
Takže, dovolte mi, ("hejťáci"-> vpravo nahoře je křížek, chlívek 'přidat komentář' nechte na pokoji) abych začala shrnutím.
Každý z nás zná a používá slovo minulost. Minulost v sobě skrývá prvky současnosti i budoucnosti, stačí se dívat a poslouchat. Viděné bílé mohlo být řečené černé a naopak. Vše se se vším prolnulo.
Živým příkladem budiž minulost a já.
Znovu, opět, zase: Synonyma, jež pro mě mají životodárný význam.
Neopakovat chyby komplikuje slovo 'kdyby'.
Takže, ve srozumitelné formě tyto moudra a téma článku, zní: S čím zacházíš, s tím taky scházíš.
Kdyby byly v lese ryby
Minulost na mě, po přirozené odmlce v souladu se Zákonem kauzality, opět zaútočila. V přesnějším slova smyslu jsem já zaútočila sama na sebe, jen v časově širším horizontu. Pokrytecky nejchytřejší věk překračující desátý rok života a končící zhruba tříčtvrtinou roku dvacátého, dal o sobě s odmlkou vědět v prachsprostých lžích vysíláných jinou(ými) osobou(ami) o mé osobě, květnatě rozepsaných po různých koutcích internetu, dozdobených mými nedomyšlenostmi v psané či vizuální formě, teď. V podstatě šlo o to, vychrlit co nejvíce, často zbytečných, informací na každou nově příchozí osobu do blízkosti mé osoby, aby nezůstal žádný prostor pro vytvoření vlastního názoru o mé osobě nově příchozí osobou (krásné souvětí :).
Důvodem a záminkou (ač je to k nevíře) byla má nevyvinutá osobnost, můj strach z narušení mého, dnes už dávnopadlého přesvědčení jen o mé pravdě, vycházející z přísloví Mladej, blbej.
Jelikož nevydržím dlouho stát na místě polního strašáka ani u většinových komor, otvírám si stáleještěmladé srdce zde. Psaní zůstává mým koníčkem na cestě za poznáním a doprovází mě už od druhého stupně základní školy. Jakoby to bylo včera, kdy jsem třídě předčítala své humorné slohové práce popisující drobné životní události mladé kapely Cinema Bizarre, jakoby to bylo včera, kdy jsem si založila svůj první blog, jehož název byebyekitty vznikl z přátelské pohnutky kamarádky K. a jakoby to bylo včera, kdy jsem vdechla život tomuto deníčku o plkání v nejhlubším smyslu života (čti: ničeho). Vše z toho se dá užít v dobrém i špatném, jsou to konkretismy. Dá se z nich uplést cop a následně švihat nebo hladit.
Je to prosté: Tam, kde není voda, nejsou ryby. Ale tam, kde je voda, můžou být ryby.
Upletla jsem si sama na sebe cop.
Když už se něco stalo, stalo se. Když už jsem obešla stůl, obešla jsem. Není účinější metody učení, pro nás na Zemi, než zakusení vlastního pochybení na vlastní kůži. Přikláním se k názoru, že vše je součástí celku a každý z nás se rodí s plánkem života v kapse, do které nemůže sáhnout, protože si jí krátce před vtělením účelně zašil. Je pak humorné protloukat se světem mezi spoustou unylých obličejů, když pro každého jsou podmínky stejné. A hned tu máme vysvětlení proč se směju mezi lidma nejen v tramvaji a také proč jsem chtěla a chci věřit každému, a i nos mezi očima mi udělá radost. Ti, co přicházejí zkřivit mi mou víru, odcházejí hluboce zklamáni a nebo přicházejí stále znovu - jsem pro ně drogou. Neustále se smějící a věčně se radující kus z masa a kostí stále na očích je ale pro některé přesto málo. Nejradši by ze mě servali pás cudnosti, zanechali stigma a ještě mi padesátkrát řekli, že je to pro mě dobře. Proto píšu tento deník. Vše se stává jakoby méně přístupné, iluze bytí je tu zamlžena, neslyšíte můj hlas, potěšit či ublížit je snazší a méně účinné zároveň (?). Je na každém, co si pod čím představí. Každý může přemýšlet libovolnou dobu, aniž by měl pocit, že mě nudí a kdykoli se vydat do kybernetické či osobní sféry a vyjádřit své cítění nazpátek. Jsou to vlákna a jaké si je upleteme, takové je máme, přátelé. Já jen píšu, interpretujete vy.
Je to vůbec poprvé, kdy je mi ctí použít v úvaze druhou osobu, jelikož počet vás, návštěvníků, přesáhl pěticiferné číslo.
Tahle smlouva o vtělení úmyslně pozapomenuta, může pozvednout nejen intelekt, ale také rozklíčovat staré časy, a zrovna já bych to potřebovala, takže cituji pana Conrada:
"Je dobré zauvažovat jednotlivě o každé větě."
§1) Obdržíte tělo. Toto tělo je nové a jedinečné. Nikdo jinak nedostane totéž tělo.
§2) Obdržíte mozek. Může být výhodné ho používat.
§3) Obdržíte srdce. Nejlepších výsledků dosáhnete, když se mozek a srdce používají vyváženě.
§4) Obdržíte lekce. Nikdo jinak nedostane přesně tytéž lekce jako Vy ani je od Vás nemůže přebrat.
§5) Můžete dělat, cokoliv chcete. Všechno, co uděláte druhým, se k Vám vrátí zpátky.
§6) Lekce se opakuje tak dlouho, dokud se nepochopí. (I přes více vtělění.)
§7) Tato smlouva je pro všechny stejná. Neexistují výsady, i když to někteří tvrdí. (Ručně připojené změny nemají platnost.)
§8) Dostanete zrcadla, abyste se mohli učit. Mnohá zrcadla vypadají jako jiná těla. Jsou tu k tomu, aby Vám ukazovala, co je ve Vás.
§9) Pokud se Vaše tělo zničí nebo přestane fungovat, dostanete nové. (Může dojít k čekacím lhůtám.)
§10) Smlouva o vtělení vyprší teprve tehdy, když všechny lekce dospěly k uspokojivému výsledku.
§11) Co je uspokojivé, to určujete Vy!
"Užitečné pokyny a tipy":
Není cílem, mít při opuštění těla pokud možno co nejvíce peněz.
Za slávu či oblíbenost se neposkytuje žádný bonus.
Nemusite se řídit chybami ostatních.
Pravidla tu jsou od toho, aby se přezkoumala.
Tvrzení druhých o cíli mohou svádět z cesty.
Nemůžete nic udělat špatně. Nanejvýš to může trvat déle.
Čas je iluze!
Máte přístup ke všem odpovědím přes speciální spojení ve Vašem srdci.
Všechno v učebním prostoru reaguje na vyzařování srdce.
Pokusy poškodit učební prostor vedou k omezením.
Nikdo Vám nemůže odebrat zodpovědnost.
Násilí nikdy nevede k řešení.
Může být užitečné sledovat, jaké situace se opakují.
Drogy (legální i ilegální) mohou zkreslit vnímání lekcí.
Když si všichni počínají určitým způsobem, nemusí to znamenat, že to je správné.
Zřídkakdy existuje jen jediné správné řešení.
Můžete podat žádost o odpuštění.
Pro nikoho neexistují zvláštní dodatky.
Jste milováni. (I když jste v Bronxu nebo v Somálsku.) Všechno ostatní je klam.
Lekce jsou zvláštní příležitosti k vývoji a nemají špatné záměry.
Může být riskantní svěřit své tělo někomu jinému.
Bránit druhým ve vývoji nepřináší výhody.
Dostáváte příležitost (především v nočních hodinách) tělo opustit.
Vzpomínky na zkušenosti mimo tělo se neukládají v těle respektive v mozku.
Pohrávat si se svým tělem je Vaše právo. Pohrávat si s tělem ostatních vyžaduje jejich souhlas.
Snažit se opisovat nemá smysl!
Ten, kdo Vám nabízí životní pojištění, je podvodník.
Svévolné ukončení vtělení vede ke spoustě zbytečného papírování.
Vědecká dobrozdání a svaté knihy slouží k zmatení.
Nejde o to, být první.
Nejde o to, vypadat chladně a odměřeně.
Nikdo ve Vaší situaci nevypadá lépe než vy.
Nejste jediný, kdo pochybuje o smyslu smlouvy o vtělení.
Jelikož jste s touto smlouvou souhlasili, je zbytečné stěžovat si na to, že jste tady.
(Jo Conrad, 15.3.2002 přeložil Jiří Fiala)
Tak a jsme zase o něco chytřejší. Pokud jste to dočetli až sem, a chystáte se jít pospávat do sladce pofidérních červánků všeobecně uznávaných činností, lituji, ale nepodáte si ruku s pravdou, nepodíváte se na sebe upřímnýma očima a nesetřete pavučiny z očí nebo ze starého divanu, jak bylo míněno. Nevadí, já sama tu přece řeším sebe. Takže dál.
Tichá voda břehy mele
S největší pravděpodobností jsem nikdy neplatila za tajnůstkářku a skromný počin přírody. K mé smůle mi to v ptáčecím věku, zmiňovaném v třetím odstavci, pěkně zatopilo. Já samozřejmě tehdy netušila, že si zakládám na požár (nakonec i k němu došlo, hodit očko můžete zde http://katiekyklop.blog.cz/rubrika/bonus-jak-mi-shorel-pokoj), nicméně, už to zase hoří, cítíte, jak se taví kovy a síra?Vyvstává otázka: Co jsem zač?
"Co JSEM zač?" ne "Co jsem byla zač?"
Hoří to a otvírá uklouznuvší brány do temnot minulosti, které bych po sebeosvobozujícím rozklíčování a objasnění vám všem, už ráda nechala spát. Naneštěstí se objevují lidé, jež přímo magicky přitahuje nimrání se v cizích táhlých a zapáchajících zbytcích kostí a starých nebo nových věcech, upravováním informací, a tito lidé se nadále s plným nasazením budou v ohni smažit a přivolávat ostatní, protože hlubší smysl, než touhu po pozornosti to, podle mě, nemá. Ha, jsou to smažky. Ale beze mě, přátelé, beze mě. JÁ TĚŽKÉ DROGY NIKDY NEBRALA A BRÁT SE NECHYSTÁM, tudíž mé vnímání objektivní reality je čistě subjektivní (krásné souvětí znovu :). STOJÍM SI ZA VŠÍM, CO JSEM V ŽIVOTĚ UDĚLALA, protože opět dle mého názoru, kdybych měla s něčím nebo s někým problém, daleko bych se nedostala. S problémy to máte jako se závažím. Ze začátku je příliš necítíte, ale když si je na bedrech ponecháte, později vás může srazit k zemi. Pro jistotu, na závěr dnešního článku, přiložím seznam mých objektivně posouzených vlastností (haha) a nebudu sem psát o tom, co nemám, abyste se kdokoli vyhnul pokušení: JSEM LASKAVÁ DO TÉ DOBY, NEŽ MI NĚKDO SKOČÍ NA HLAVU ČI NA SRDCE, PAK PŘESTÁVÁM BÝT LASKAVÁ, NÝBRŽ IGNORUJI. KDYŽ TO ANI S IGNORACÍ NEVYJDE, PŘESUNU SVÉ TĚLO NA TAJNÉ MÍSTO, KTERÉ NIKDO NEZNÁ (až na Zrcadla) A OPĚT VE SVÉM NITRU VYTVOŘÍM OÁZU PODLE MÉHO GUSTA.
Teď konkrétně k tomu, proč vznikl tento článek, následující otázky pokládám přímo našim oblíbeným a na rovnováhu upozorňujícím "hejťákům":
'Kde nebo kdy existuje nějaká hranice minulosti se současností? Existuje vůbec?'
'Zabývám se váma kvůli sobě nebo kvůli vám?'
'Zabýváte se mnou kvůli mě nebo kvůli sobě?'
'Proč se o mě zabýváte beze mě?' (trochu úchylnější podoba této věty zní: 'Proč se mnou komunikujete beze mě?')
Psychicky choré tentokrát vynechám, ti mají svůj žlutý domeček daleko odsud. Nicméně děkuji za život, tedy za možnost vývoje, děkuji za všechny lidi, co uvědoměle děkují také a děkuji vám, že jste to dočetli až sem. Budiž vám má zpověď pro mě nápomocna při vytváření úsudku a následném konání nejen v souvislosti se mnou, ale také se spoustou jiných lidí.
Děkuji za to, že jste!
+
A nebyla bych to já, abych nepřidala nějaký klíček k tomu, jak poznat, kdo v okolí jsou zatím nevybarvení "hejťáci". Nic takového samozřejmě dělat nebudu, jako vždy se budu soustředit jen na to pěkné. Takže, nedávno jsem si v hlavě při jedné vzrušující chvíli opět propočítávala nějaké číselné výrazy a vyšly mi jen příjemné věci. Bylo by radno napsat, o co konrétně se jedná, ale už žádné konkretismy, přátelé. Také si vás natolik vážím a věřím, že jste všichni velice moudří a schopni přijít na to, o co se jedná, že radši všechna čísla vynechám, abych ponechala záclonu zataženou. Nemusíte přece vidět, jak honím ptáky po bytě :)
B+C = 3
B+D = 4
D+C = 4
A+C = 8
A+B = 8
A+D = 9
A na závěr poslední kouzelná věta: Buďme každý vědomým tvůrcem své reality, vždyť od toho tu jsme! :)
