středa 7. října 2015

Fón

Xylo fón. 
  Gramo fón. 
Tele fón.



   Má modrá dlaň jest mokrá celá, kapka stéká po zádi těla z kovu a hladkého plastu. Snad  má kouzelnou podestu? Nabíjí mě elektřinou, horká barva v žíle nad mou. A pro oči červená, slyší i to, co nemá barvu jasnou. Kapka kapkou splavená chce v bílé usnout do půlnoci červená, pak chvíle zhasnout. Co mobil nevidí, to srdce nebolí. Co mobil neslyší, to vítr nekřičí.
Už jeden dlouhý ciferník a kousek fón nemám a nechci mít.
Mýt se vřelou vodou.
Nechat si krást rohožku!!!
Hahá.
   Má dlaň jest mokrá, jen trochu silná, připojovala se do neznáma. Tam, kde maj bulvy, velké hlavy, vpředu dlouhé, vzad jak lamy. Teda, lampy. Připojují se do prostoru a bořej závory. 
   Máš sílu a sílu,
všichni ji máme, tak hoř a hoř stále, můjnášmilý páne. Nepust je dále, ať nesledují tě stále. Ať obývaj jiné, planety poznané, nepoznané.
Leskem se po světle odlétá dále.
   Odlétáme do ze mě milé.
Bez mobilů, přátelé,
nejsme mobilové.
   Nehasím se stále,
ku podivům davů v čele. Člověk nebo placatý telefon do postele? Oba maj v sobě jakési sémě. Hahahá, fón já neměla od doby rvačky s kolou v černočervené hospodě. Taktéž i počítač, kameru, jeansku s černými pruhy, prozřím se dřív, než zavřou se závory. Známý správný čas, vše, v nás, komnata večného mládí, jsi to, co nikdy se neztratí a to říkám, nikdy neříkej nikdy, všechno je možný, sundejme přilby, vyhoďme telefony. Nejdeme do křížku, nejdeme do bitvy. Nepíšu o tom nasaďme helmy. Létají ptáci, létají draci, létají cilindry! V nádherné chalupě uprostřed hory při tajemném podzimu za okny stromy. Sedíme u stolu a ty pálíš, foukáš na dveře stodoly, vidím tě z kříšťálí králičí nory. Bílá uvnitř dává světlo a černá drahocené teplo. S černobílou nejsem sama, od rána do večera je tu s náma. Jedna s druhou, druhá s první, obě barvy k sobě letí. Jedna s jehlou, druhá s nití, která kterou dříve chytí? Najednou, je zase tady zimní show přírody. Nezahřívám se telefony. Lesknu se v krystalu hřejivé hmoty. Je ostrá, ráda přehání, ostřím se naplní, jak oční bulva. Sleduje vše, jak kočka revír, jak kočka pudla. Tiše se mu směje, a posílá do koupele. Závory pro telefony, pro teplo otevřené brány.