Ještě jsem nic neviděla a nikde jsem nebyla.
Nežila na internetu, nežila. Ta černá se
mění na rudou, protože z ní vzešla,
takže poteče znovu krev a půjde, odkud vyšla.
Mohl by se přitom mávání i odhazovat šat.
Šátek z krku uletí.
Jé, facka mi přiletí.
Červená nelítá nadarmo mladá.
Po stoletích zamilovaná, do zahrady.
Kvítek něžný pálí slunce,
u potoka lovit sumce.
Nedotýkala se ryby, nevadí,
má přece chyby. Nebo někde něco chybí?
Možná tak osadina na facku zralá.
Ha há, dospělá do kouta zahnaná?
Ná na ná a zase ná na ná.
Nána je na dvě brda prostě kráva
a může být blbá, pokud krávu neosedlá
a nevezme roha. I se stolem se to předá.
Naše milá osadina, kočky vroucně do klína.
Takže tak pohádka začíná. Myslet, že držet stůl je super třeba.
