"Co je to katalyzátor?"
"Nó..."
"Představ si, že jsem malý dítě, a jestli mi neodpovíš, začnu brečet."
"Starý, k tabuli!"
Znavený žák vykročí před zraky spolusedících přímou čarou vpřed.
"Vy jste nespal?"
Ve čtvrté lavici záchvat smíchu.
"Vorda, k tabuli!"
Jindy klučina s pletí jako Toffifee zbledne a smích přechází jako dívka v nesnázích. Z židle se zvedne a znaveně ke katedře přejde.
"Zkoušíte si ze mě utahovat?"
"To vy nás zkoušíte, pane profesore."
"Starý!"
"Ano?"
"Co je to katalyzátor?"
"Nó, to je taková... součástka..."
"Vorda chce zřejmě dostat za pět."
"Á-ále..."
"Vy máte něco se zády, že se nakláníte dozadu a myslíte, že vás nevidim?" přistoupí k mladému chlapci na deset centimetrů blizoučko a nakloní se k jeho čelu. "Stojim před vámi."
"Katalyzátor je motor nebo jiná forma hnací síly."
"Jak jste na to přišel, Starý?"
"Bude to zřejmě nějakej přístroj, co pracuje s výměnou energií, stejně, jako například teď vy." točí se v pase s rukama v bok.
"Vy chcete dnes oba dostat za pět a já vám rád vyhovím, sednout!" zakončilo to nakrčené čelo ranně mladého muže.
Toť slunečný den, vůně a stopy po dešti, co v tichu budovu opouští. V dáli smyslná zář, kdo přichází, poodhaluje tvář. Pocity hřejivý, příbytek plesnivý, ne, ten není náš.
"Kam jsi šel?"
"Do vody. Je teplá." s úsměvem podal svou ruku. "Tudy, za kameny."
Kolem kapradin, borůvčím s rosou, vedl ho tam, kde by odplul.
"Máš loďku?"
"Nemám vodku."
Posledním dotykem bavlny na těle, ani vodky netřeba, dal sbohem svrškům a smočil své nohy na kraji kamene. Chodidly se dotýkal samotného dna a mezi lučními kobylkami pátral po správném hlase. Voda smyla jeho myšlenky jako vápno, když přišel. Komár se ukázal.
"Představ si, že je Silvestr, takovej ten sváteční den, kdy se směj věci, který se jinak nesměj."
"No, já se jim směju."
"Já taky! Ono je to takový šikovný třeba pro lidi, co nikam nechoděj, že je pustěj."
Rozmáchnutím rukou odpověděl, než se do vody posadil.
"Vzpomínáš, jak bylo ještě takový to modrý nebe?" čokoládová kukadla upřená k obloze podmalovala jeho pohled.
"Teď je to taky hezkej pohled." usmál se.
Vlny se dole následovaly těsně jedna po druhý, jako síťka oblévaly malinovej keřík, do kterýho po blátě ujel. Nedržíc se klacku, byl by popíchanej.
"Tak jsi v pohodě, to jsem rád." projely se po mokrých vlasech čokoládové oči.
"Stmívá se, tak zase ve škole."
"Tam, když se setmí, budu rád!"
