"Ticho." řekla si pro sebe a zalezla pod peřinu.
Zdálo se jí, že tam není sama. Prostor vyplňoval někdo blíž. Někdo vyhřátý jako krb, někdo hebký, jako pírko. Někdo vláčný, jako kůra a mohla se domnívat dál. Cítila dotyk mechu. Karafiáty rozkvétaly. Měly stejnou barvu jako jezdec. Taky kvetly do krásy, ať už jich bylo pětadvacet nebo šestnáct. Rozkvétaly a zelenaly se. Jako listí padající ze stromů v barvě podzimu. Studánka opodál a rozzářily se jako voda. Šla. Utíkala. Hnala se jako voda přes bahno a prach. Chtěla být čirá a čistá, laskavá a hravá. Myslela na hebkost a cit. Voňavý polštářek teplý jako růžový mráček vzala, jako přikrývku na sebe si pokládala.
Nechtěla býti sama.
Přišel znenadání, přišlo mu nějaký psaní. Jen tak na konci Světu, časem vzdálí se na planetu, kterou všichni dobře znají, vědí, že je tu psaní. Je tady a chce květinu, ptá se směle na vílu. Má ještě nějaký to přání?
Vzdychl nad doutníkem. Zdál se příliš velký, přesto ho strčil do pusy a sál a sál, dokud z něj nezbyla jen horká tyčinka veliká jako nedopalek cigarety. Setrval s kelímkem v ruce obracejíc jeho dno vzhůru vstříc horkým ústům. Sliny jej pohltily jako vodopád.
Uvolněně se opírajíce rukou a nahlížejíce hlouběji dále jede, dál a dál. Nikdy nevzdává se, létá. Včelám zdar!
Rozlepila oči, spatříla pokoj a zablesklo se jí v hlavičce. Ostrý náraz světla. Jasmína ve sprše, ona pod peřinou. Teplo ze zad sálalo pořád, její tělo na krajíčku postele.
"Posuň sé." pronesla tiše. Klisna se naučila mluvit a jezdec se naučil nevzbudit. Ležel si jako horký kámen měkký na dotek a spal a spal. Už směrovala sluneční paprsky horký jako kafe, když spadnul na zem.
Teď už místo nepotřebovala. Spal dál.
Broukala si, chtěla ježka, chameleon by byl pěknej na tomhle obložení a křeček by se taky hodil. V koupelně objevila Jasmínu a neomezenou zásobárnu vody. Jasmína zmizela.
Karty si vykládala. V momentu. kdy tiše spala, spousta věcí se jí zdála. Třeba o masáži, jak jí jemný ruce nešetří, jezdí vláčně po páteři. Už nespí, už se probouzí. Je třeba schovat sedlo. V okně je síťka, do skříně, jo, to by sedlo. Venku racci u jezera, slabej větřík, co to dělá. Když najednou je po snídani, všechno kolem krouží, vlní. Noha na měkkym koberci, ohnul ji pro karenci.
