Vodu.pij

http://uloz.to/xCDo9SQ6/vodupij-katiekyklop-jpg

Bloody Paddy

~Tthhee Ppaarrttyy~

"Zkouřit vlastního otce... A budu se smát."
"Aby ti to vydrželo."

Ať si hraje, jde do ráje, zavře dveře, šlape na kraje, když jsou stejně všechny moje. Zřím tvůj pohled, mistře, pane. A říkám si tady to svoje. Kdo z nás má asi větší koule? Kdo zaleje oschlé tůje? Kdo si bude naposled zpívati? Kdo se bude jenom dívati? Jsem zvědavá jako malé dítě v kostele. Nevím, jestli mě křtí nebo pohřbívají, tak se tu barvím vesele. Ne, že bych měla počítač, mám živý zaklínač. Jsme všichni mistři triků, schováváme se tu na chvilku pro případy, že ostrovy jsou moc dlouhý a že je lepší nápad nezůstat tady, tak proč jsi v těle, můj drahý?

"Mě vydrží vždycky všechno, nevšim sis?" otáčí se ke mě s propíchnutým nosem.
"Nevšimla sis, že máš v nose zabodnutý kůl?"
"Lepší, než ho mít zapíchnutý jako ty, mezi nohama. To bych byla do smrti hloupá."
"No dovol? Každý, kdo je muž, je podle tebe hloupej?"
"Ne, každý, kdo je ty, je hloupej a já mám ve všem pravdu. Vidíš? Je tři čtvrtě na čtyři."
"Je půl druhé."
Je mi do smíchu a to je divné. Samo o sobě je divné to, že to vůbec je. Co myslíš? Jsi?
Nejsme lidé, jsme sklíčka čiré. Má hodinky oprasené, mojí vinou. Mám představu divnou, přesto shodnou.
"Dělals na fotce tak, jak jsem si tě představovala. A v té tělocvičně, když mi bylo kolem desíti, 's to byl taky ty? Nebo jste v tom oba?"
"Ty jsi stvořitel toho svého. Vadí ti kůl?"
"Kůůl je svíticí žalud, až tak detailně for all jedeš ty. Já jsem s tím přece začala."
"Já už to nechápu. Teď jsem se ztratil."
"Jak to můžeš nechápat, když tu nejsi? Už pár dní mi v hlavě hučí slovo arónie. To dozajista nebude tvoje pošta s číslem devět, že ne, ať vím, kolika pytlíčky mám zakrýt svůj kůl."
Já se ve španělské vesnici vyznám... Přišla mi krvavá flaška na eM, omýt se jak kočka. V den dé jsem si malovala, mohla jsem být překvapena. Tak chytit místa v těle můzy je jako v nebi potkat scvrklé lůzy. No, nicméně aspoň vím, proč u mě zas hořelo!!! Teda začalo hořet. Při pozorování horkovzdušného balónu se všechno zdálo být červánkovité, o pár dní později se při nepozorování zapalovače všechno zdálo být skoro zpopelněné. Ještě, že mám sirky. Hnedle jsou lepší cvrnky do růžového obrázku na zdi. Budiž světlo, budiž sirky, kolem pusy medové bodlinky.
"Netušila jsem, že kralování je někdy taková nuda. Třeba by se můj syn mohl jmenovat Paddy. Říkala bych mu padej, Paddy, a opilá dvakrát Paddy. Haha."
"Druhý Paddy se jmenuje Ďáblovo jablko."
"Jo, má barvu jako to, co ti poteče, až zapomenu, že tu jsi, jako Paddy."
"Ale Paddy je alkohol."
"Ne, Paddy je můj syn."
"Ty nemáš syna."
"Paddy je tady."

Locika
Kuželka

  

Už je to velký.

Pohádka

Ještě jsem nic neviděla a nikde jsem nebyla. 

Nežila na internetu, nežila. Ta černá se 

mění na rudou, protože z ní vzešla, 

takže poteče znovu krev a půjde, odkud vyšla. 

Mohl by se přitom mávání i odhazovat šat. 

Šátek z krku uletí. 

Jé, facka mi přiletí. 

Červená nelítá nadarmo mladá. 

Po stoletích zamilovaná, do zahrady. 

Kvítek něžný pálí slunce,

u potoka lovit sumce. 

Nedotýkala se ryby, nevadí, 

má přece chyby. Nebo někde něco chybí? 

Možná tak osadina na facku zralá. 

Ha há, dospělá do kouta zahnaná? 

Ná na ná a zase ná na ná. 

Nána je na dvě brda prostě kráva

a může být blbá, pokud krávu neosedlá

a nevezme roha. I se stolem se to předá. 

Naše milá osadina, kočky vroucně do klína.

Takže tak pohádka začíná. Myslet, že držet stůl je super třeba.

Atrium_imp_katiekyklop

Subclaviart_imp_katiekyklop

https://soundcloud.com/katie-kyklop/atrium_imp_kk

https://soundcloud.com/katie-kyklop/subclaviart_imp_kk

Cháchá.
Závory v kině? Pouliční lamy? Lampy, za soumraku rády. Lucerna věští záhady. Zhasíná, sklání se závory. Skřípe. Střípek, skřítek, žena kráčí, já s nožem v puse si namáčím rukáv do obory pomeranče. To je jedno, co třpytí se, se odráží. Myšlenka stavitelem, stavitel myšlenkou. V obrazné krajině plné vůní a citů, jemných vibrací, lehkých úkrytů. Zbraní jest jediný černý a nevinný, stavitel myšlenek, myšlenkou stavěný, obrazem citů laděný, ochvějným horkým vtipům. Oblečen do hábitů. V krajině zrcadel pouští se nábytků, z bytu padá ven z úkrytu a šeptá, jen. Z povlaku, buď živ. Len, bavlna a sémě pravdy přijde a budeme vědět záhy, zda uplynul čas blahý či vlahý. Říše má věčné záhady, buď vlahým okapem říše pravdy. Kápni mi ostrou na lebku, slámky. Oh, mám koktejl, to je překvapení. Čas ovoce. Toto je sladké semínko pravdy, chuť broskve, ananasu, skořice, sněhu do pasu. U chaloupky ze slámy. Dveře ztápějí kamna, na lavici sedne si kočka možná, já už né zaživa. Sklápím křídla, v oknech zatahuji závěsy, chceš pííít né asi.  Plít.
Na zahradě půlnoční krásy, svítí měsíc, mezi kopřivami najdeme jistě to, co nás baví. Rozléhá se mi hlavou zvuk ocelový, piju ti u vody ze sklenice pravdy, stonku natažený. Spadla mi sklenice, s kytkou si povídám, skáču do potoka, vodu si nalívám. A už jde.
"Cos tu dělal? Představoval si ženskou?"
"Nééé."
"Sedíš tu u vody, vylitá sklenice, do pasu namočen a teplá čtveřice."
"Rýmy a dýmy. Nehledej šprýmy."
"Zalez do díry."
"No, je mi zima. Ne není, a ty jsi jako dveře bez škvíry."
Už chápu a chce se mi na sebe vrčet, než někde v koutě trčet. Koho si tak s sebou vzít? Kurník nejde  sleep, tak bdít. Jdu kouřit a né se otáčet, za tebou, kde  kurník končí, kde je tmou jasno? Má sladká odezvo. Jak karamel letní vůně, se stromy a pylem u píle, co v koutě rezaví. Do sebe se zataví. Už kráčím tahat šedý dým, do krajů ryze rezavých a květných rájů, hebkých rukou, vlažných jisker, kde oheň mám? To je nejisté. Ještě jsem nekouřila, zajisté. Zvedám se do oblak, kouzelný rým. O ho hó, šprým.
Můj hlas se rozléhá, do plivátka rukou. Přicházím, nesu si fontánu suchou. Životem země pozbývá sucha, vlhkem barví se živá paleta. Jasná a zářivá všemocná planeta.
Ze mě.
All I need.+-
Bleed.

Commiliart_improvizace_katiekyklop
Delirium _improvizace_katiekyklop
....................................................................

https://soundcloud.com/katie-kyklop/commiliart_imp_kk
https://soundcloud.com/katie-kyklop/delirium_imp_kk_pianopercorgsteeldrm

Tropicea

Bdím.

Fón

Xylo fón. 
  Gramo fón. 
Tele fón.



   Má modrá dlaň jest mokrá celá, kapka stéká po zádi těla z kovu a hladkého plastu. Snad  má kouzelnou podestu? Nabíjí mě elektřinou, horká barva v žíle nad mou. A pro oči červená, slyší i to, co nemá barvu jasnou. Kapka kapkou splavená chce v bílé usnout do půlnoci červená, pak chvíle zhasnout. Co mobil nevidí, to srdce nebolí. Co mobil neslyší, to vítr nekřičí.
Už jeden dlouhý ciferník a kousek fón nemám a nechci mít.
Mýt se vřelou vodou.
Nechat si krást rohožku!!!
Hahá.
   Má dlaň jest mokrá, jen trochu silná, připojovala se do neznáma. Tam, kde maj bulvy, velké hlavy, vpředu dlouhé, vzad jak lamy. Teda, lampy. Připojují se do prostoru a bořej závory. 
   Máš sílu a sílu,
všichni ji máme, tak hoř a hoř stále, můjnášmilý páne. Nepust je dále, ať nesledují tě stále. Ať obývaj jiné, planety poznané, nepoznané.
Leskem se po světle odlétá dále.
   Odlétáme do ze mě milé.
Bez mobilů, přátelé,
nejsme mobilové.
   Nehasím se stále,
ku podivům davů v čele. Člověk nebo placatý telefon do postele? Oba maj v sobě jakési sémě. Hahahá, fón já neměla od doby rvačky s kolou v černočervené hospodě. Taktéž i počítač, kameru, jeansku s černými pruhy, prozřím se dřív, než zavřou se závory. Známý správný čas, vše, v nás, komnata večného mládí, jsi to, co nikdy se neztratí a to říkám, nikdy neříkej nikdy, všechno je možný, sundejme přilby, vyhoďme telefony. Nejdeme do křížku, nejdeme do bitvy. Nepíšu o tom nasaďme helmy. Létají ptáci, létají draci, létají cilindry! V nádherné chalupě uprostřed hory při tajemném podzimu za okny stromy. Sedíme u stolu a ty pálíš, foukáš na dveře stodoly, vidím tě z kříšťálí králičí nory. Bílá uvnitř dává světlo a černá drahocené teplo. S černobílou nejsem sama, od rána do večera je tu s náma. Jedna s druhou, druhá s první, obě barvy k sobě letí. Jedna s jehlou, druhá s nití, která kterou dříve chytí? Najednou, je zase tady zimní show přírody. Nezahřívám se telefony. Lesknu se v krystalu hřejivé hmoty. Je ostrá, ráda přehání, ostřím se naplní, jak oční bulva. Sleduje vše, jak kočka revír, jak kočka pudla. Tiše se mu směje, a posílá do koupele. Závory pro telefony, pro teplo otevřené brány.

Ilium_improvizace_katiekyklop

Carabus violaceus

Střevlík fialový

Vyrobeno prvního října mezi 11 hodinou večerní a 2 hodinou ranní.

~ BoogieWoogieParalyzer ~